Boloňský psík pochází z Itálie, stejně jako italský chrtík, neapolská doga aj. Není jasné, jak toto plemeno vzniklo, ale předpokládá se, že křížením maltézáčka a malého bílého pudla. Boloňští psíci byli známí již v odobí starověkého Říma. V 11. a 12. století bylo toto plemeno velice oblíbené a v renesanci patřilo mezi nejoblíbenější dary. Tyto pejsky vlastnily např. Marie Terezie, carevna Kateřina II. a madame Pompadour. Na obrazech slavných malířů jako Tizian, Goia, Carpacia atd. jsou vyobrazení pejsci, velice podobní boloňáčkům. Po válce zůstal boloňský psík už jen u jediného chovatele (Maria Persichiho), který toto plemeno zachránil před vyhynutím. Po roce 1979 se manželé Bonannovi rozhodli pokusit se o rozšíření chovu. Jelikož ovšem většina z čistokrevných pejsků měla závažné vady, hledali pejsky bez průkazu původu, zato odpovídající standardu. A tak se jim po několika letech podařilo chov opět obnovit.
Zakladatelkou chovu tohoto plemene je u nás paní Hildegarda Kuběnová, která si v roce 1987 přivezla svou první fenku Amandu von Dato.

Hlava je harmonická k tělu. Lebka je spíše plochá.
Chrup je úplný, skus je nůžkovitý, nebo klešťový.
Čenich je prostorný, ne špičatý a je zakončen černým, hranatým nosem.
Oči jsou kulaté, otevřené, s živým a inteligentním výrazem.
Uši jsou lehce zvednuté, pokryty dlouhou srstí.
Krk je bez laloku. Hrudník je široký, hluboký, žebra jsou klenutá a zaoblená. Slabiny jsou nepatrně vtažené.
Přední končetiny jsou rovné a pokryty dlouhou srstí.Tlapky jsou oválné, polštářky černé, drápy tvrdé.
Zadní končetiny jsou rovné, stehna jsou zaoblená, dobře zaúhlená.
Ocas je nasazen v prodloužené zádi a je nesen přetočený nad hřbetní linii.